Dá se pracovat s dětmi za krkem?

Hrozně mě iritují fotky, které doprovázejí články na téma pracující ženy či matky. Nejvíce mě štvou snímky usměvavých maminek s batoletem na klíně sedící v domácí pracovně u notebooku. Mezi lidmi, kteří něco takového nikdy sami nezažili, to může vzbuzovat mylnou představu, že je to fyzicky možné a ještě ke všemu radostné.

Po zkušenostech s našimi třemi dětmi jsme s manželem oba došli k závěru, že se ve společnosti mrňousů pracovat prostě nedá (se staršími je to jen nepatrně lepší). Alespoň ne dobře, efektivně a kvalitně. Mluvím hlavně o duševní práci, kdy potřebujete něco vymyslet, vytvořit, napsat, což je dnes skoro nevyhnutelně spojené s vysedáváním u počítače.

Na děti působí jakákoliv digitální technika jako magnet a klávesy s blikajícím displejem jen volají po tom, aby do nich těma malými zapatlanýma ručkama mlátily a dočkaly se nějaké reakce od mamky nebo od té úžasné mašinky. Starší děti zase pravidelně chodí kontrolovat naši produktivitu a ptát se, na čem zrovna makáme. Možná by byly ochotné chvilku strávit u mobilu, tabletu nebo televize, ale nevydrží nikdy dost dlouho, aby stihla nějaká kloudná myšlenka vzniknout a být zaznamenána. Tenhle způsob “zabavení” dětí se nám navíc nezamlouvá.

Nakonec jsme rezignovali a přestali jsme se s nimi vůbec o něco pokoušet. Nanejvýš tak vyřídit pár e-mailů, přečíst si nějaký článek nebo příspěvek, případně vyřídit telefonát (většinou za šíleného jekotu). Syn už chodí do školy, starší dcera do školky, dvaceti měsíční dcera je s jedním z nás doma. Manžel pracuje tři dny a já dva, kdy jezdíme do kanceláře, kterou máme u kamaráda v centru Prahy. Pokud něco děláme doma, tak hlavně v noci, když děti spí. Naštěstí jsme oba na volné noze, takže to není problém. V poslední době nám také pomáhá babička, takže jsme získali zase trochu času navíc.

Podobně jsme fungovali už dříve, když jsem byla zaměstnaná na částečný úvazek, nejdřív na vysoké škole, a pak v neziskovce. To ještě manžel dělal front-end developera v nadnárodní společnosti, kde kupodivu neměli problém s tím, že chtěl pracovat jen čtyři dni v týdnu. S péčí o prostřední dceru nám pomohla chůva a později ve dvou a půl letech začala chodit do soukromé školky. I tehdy ale manžel pracoval méně, aby děti nemusely být ve školce a ve škole až do večera.

Náš model bych nazvala střídavá péče při zachování manželství. V okolí nejsme jediní, kdo si tuhle cestu vybral. Jedni známí (oba na volné noze) hlídali a pracovali doma, bez další kanceláře, za což mají můj obdiv. V další rodině zkombinovali částečný úvazek a práci na směny. A takových případů znám víc.

Jak jsem si mohla vyzkoušet, je vcelku jedno, jestli pracujete na částečný úvazek nebo v podobném rozsahu podnikáte. Homeoffice není zas taková pecka, spíš bych to považovala za nouzové východisko. Když nechcete pracovat jen v noci, což bych dlouhodobě rozhodně nedoporučila, musíte vyřešit péči o děti. Jestli to nejde v rámci rodiny, což já osobně považuji za nejlepší (zejména u těch nejmenších dětí), nebojte se poohlédnout po dalších alternativách jako chůva, školičky, mateřská centra a dnes hodně populární coworkingová centra pod rodiče, která nabízejí sdílenou kancelář s hlídáním dětí. Můžete se také poptat dalších maminek, které se doma starají o své malé děti. Věřím tomu, že některá s klidem přibere další dítko a přivítá přivýdělek do rodinného rozpočtu.

3 Komentáře

  1. Iva
    21 února, 2016

    Ahoj Lucko, ani nevíš, jak mi mluvíš z duše. Naskakuje mi husí kůže z představy děti + práce dohromady. To zkrátka nejde, nějakou dobu jsem aplikovala i to večerní a noční zaměstnání, ale to pak člověk strádá. iva :-)

    Odpovědět
    1. Lucie Václavková
      21 února, 2016

      Přesně tak. Přijde mi nakonec, že tím trpí i děti. Alespoň u nás byly mnohem spokojenější, když byly s někým, kdo se jim mohl naplno věnovat, než když jsme jen byli s nimi, ale snažili se pracovat.

      Odpovědět
  2. Iva
    26 února, 2016

    :-) Lucko a hlavně taky při modelu přes den děti, večer práce – rodina (manžel) si na to hodně rychle zvykne a při přechodu na klasiku (tedy práce přes den) je značně nechápavý, co se to najednou děje…

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky
Sdílejte...