Jak se David Nogol dostal od IT k focení portrétů

David Nogol se dnes živí jako portrétní fotograf na volné noze, provozuje portál pro fotografy Fototipy, píše knihy, pořádá fotografické kurzy a dělá řadu dalších aktivit. Žije tím, co dělá, ale není to vždycky jenom samá radost. Jeho původní záměr úplně ztroskotal, naštěstí se dokázal z problémů vyhrabat. Moc obdivuji, že se velmi otevřeně a ochotně dělí o své zážitky na svém blogu a neváhal mi poskytnout rozhovor. Samozřejmě až po focení.

Kdy jsi vlastně začal podnikat? Hodně lidí má živnostenský list dlouho před tím, než začnou podnikat, bylo to u tebe stejné?

V roce 2011 jsem začal při zaměstnání pracovat na portálu Fototipy, po nějaké době jsem si zařídil i živnostenský list. Hodně času jsem strávil sháněním autorů článků a reklamy, abych začal také něco vydělávat. Později to už při práci nešlo, takže jsem se rozhodl odejít a věnovat se Fototipům naplno.

S jakým záměrem jsi tento portál začal budovat? Na čem jsi chtěl vlastně vydělávat?

Chtěl jsem vytvořit web, kam by přispívali sami návštěvníci. Sdíleli by zajímavá místa k focení, třeba zajímavé vyhlídky, opuštěné objekty nebo nějaké pěkné zákoutí. Na začátku jsem přispíval sám, pak se přidalo několik kamarádů. Chtěl jsem vytvořit komunitu, kde by členové sdíleli tipy mezi sebou. Nejdříve to mělo pokrývat Českou republiku, a pak i okolí. Výdělek měl plynout jednak z reklamy, jednak jsem plánoval vytvořit placený katalog míst k focení. V tom katalogu by nebyly jen fotoateliéry, ale také neveřejně přístupná místa, kde se dá za nějaký poplatek také domluvit focení, třeba designově zajímavé restaurace, kavárny, kluby a další podniky.

V době, kdy jsi začínal, žádný takový portál neexistoval?

Když jsem s tímhle nápadem přišel, u nás v této oblasti nic pořádného nebylo. Až když jsem pracoval na Fototipech, objevil se nějaký takový web, který však svou funkčností a počtem míst nemohl mému portálu ani vzdáleně konkurovat. Původně jsem chtěl, aby na Fototipech byla místa přehledně zobrazená na mapě, měla zde být možnost je různě filtrovat podle kategorií, klíčových slov a podobně.

Mapa lokalit k focení na Fototipech
Mapa míst k focení předtím, než David z Fototipů udělal v roce 2014 jen fotografický magazín

Kdy jsi zjistil, že ti tvůj záměr nevychází podle tvých plánů?

Ze začátku to vypadalo dobře. Měl jsem sice málo návštěvníků, ale podařilo se mi získat jako partnera FotoŠkoda, což mi přineslo slušné příjmy z reklamy (pár set korun měsíčně). To pro mě byl vzhledem k nižší návštěvnosti slušný výsledek. Katalog jsem chtěl vybudovat až později. Na rozvoji portálu jsem nechal dva roky práce, ale pořád to nefungovalo. Lidi nechtěli sdílet lokace nebo vkládali strašně nekvalitní fotky míst k focení. Můj cíl se mi tedy naplnit nepodařilo. A to jsem původně plánoval i mobilní aplikaci, kde by mohli sami fotografové místa k focení vyhledávat. Na tu samozřejmě už nedošlo.

Ajťák se v tobě nezapře. Jak jsi se vlastně od počítačů dostal k focení?

Začal jsem fotit už na konci střední školy. Měl jsem to jako koníčka a fotil jsem úplně všechno – zvířata, přírodu, lidi, cokoliv mě napadlo.

Až později jsem se zaměřil na portréty. Rozhodl jsem se na sobě zamakat a zlepšit se ve focení. Vlastně nejdřív proto, že jsem chtěl o focení psát, a na to jsem chtěl mít vlastní zkušenost. Když dávám rady, tak abych sám věděl, co a jak funguje. Taky jsem chtěl používat do článků kvalitní fotky.Dívka v metru

A proč jsi si nakonec vybral lidi? Proč ne příroda nebo něco jiného?

Byl jsem hrozný introvert a chtěl jsem tím překonat takový vnitřní strach z kontaktu s cizími lidmi. Ta první focení s neznámými lidmi byla šílená. Byl jsem vystresovaný den předem, pořádně jsem nespal a měl jsem z toho hrůzu. Ale díky tomu, že jsem vystoupil z komfortní zóny a dělal to, čeho se bojím, časem mě ty obavy přešly. Teď už nemám problém se setkat s někým neznámým a v klidu se s ním bavit.

Uvažoval jsi už v té době o tom, že se budeš focením živit?

O tom jsem vlastně vůbec neuvažoval. Fotil jsem lidi jen tak. Ze začátku jsem zkoušel různé kamarádky kamarádek nebo holky z portálu Fotopátračka. Jenže tenkrát jsem měl problém sehnat někoho i na focení zadarmo, bez kvalitního portfolia to bylo těžké.

Kdy jsi si začal říkat o peníze?

Krátce po tom, co jsem začal s portréty. Lidi se mě začali ptát, jestli bych mohl fotit také jejich známé. Navíc se mě po focení často ptali, co jsou dlužní. To mi pak začalo vrtat hlavou. Chtěl jsem aspoň něco za práci, protože jsem strávil hodně času zpracováním a úpravami fotek. Náklady jsem moc vysoké neměl, protože jsem fotil hlavně venku.

Takže ze začátku jsi si řekl spíš o symbolické částky?

Přesně tak. Okolo tří stovek, za to ti lidé dostali pět fotek. Musím říct, že v té době byla cena adekvátní kvalitě. Produktem byly fotky v elektronické podobě. Tisku jsem se chtěl vyhnout. Myslím si, že většina lidí dnes chce stejně fotky v elektronické podobě. Takhle si s nimi každý může dělat, co chce. Může si je vytisknout v takovém formátu, jaký zrovna potřebuje. Když už někdo chce fotky vytisknout, odkážu ho většinou na FotoŠkoda, případně mu s objednáním fotek poradím a pomohu.

Dívka s hodinkamiKdy jsi svoje služby začal nabízet jako fotograf?

Asi minulý rok. Dříve jsem fotil hlavně holky, které chtěly mít památku na to, jak byly mladé a krásné. Pak jsem začal fotit i chlapy. Přibylo seriózních věcí, více zakázek, business portréty. A mě přestalo vadit tyhle fotky dělat. Líbilo se mi, že zákazníci moje fotky využili pro nějaký konkrétní účel.

Jak jsi to v tuto chvíli řešil s cenou?

S cenami jsem stále hýbal a experimentoval. Divil jsem se, proč mám tak málo zakázek, když jsem tak levný. Pak jsem zdražil na trojnásobek, zakázek neubylo a dokonce se mi začali ozývat jiní zákazníci. Došlo mi, že si lidi spojují nižší cenu s nižší kvalitou. Že ti, co chtějí dobré fotky, nepůjdou k levnému fotografovi.

Jak jsi sestavoval ceník?

Hlavně na začátku jsem se inspiroval ostatními a z toho jsem vycházel. Pak jsem ho měnil podle toho, co mi vyhovovalo. Teď mám v základu méně fotek a další dávám zákazníkům za příplatek. Je to takto výhodnější pro obě strany. Hodně lidí potřebuje třeba jen jednu nebo několik málo fotek. Pro mě je dobré udělat hodně dobrých fotek, ze kterých si pak třeba zákazníci vyberou další a dokoupí si je.

Na tvém blogu jsem četla, že jsi na tom byl docela dlouhou dobu hodně špatně. Neměl jsi příjem a dostal ses do existenčních problémů. Kdy to bylo a co jsi dělal?

Když jsem šel na volnou nohu, měl jsem finanční rezervu asi na rok. Protože jsem měl minimální příjmy, brzo jsem se dostal na nulu. S placeným focením jsem začal už v prvním roce, ale těch pár stovek byl spíš takový přivýdělek. Když mi koncem roku začaly docházet úspory, musel jsem něco udělat, abych úplně nezkrachoval. Rozjel jsem prodej triček s fotografickými motivy, a protože jsem stihl předvánoční období, měl jsem docela slušný obrat a na pár měsíců mi to pomohlo.

Pak jsem na jaře roku 2013 dostal nápad napsat e-book o focení portrétů. Asi za měsíc jsem knihu dokončil a začal nabízet. Původně měla jen pár stran a ukázkové snímky nebyly zrovna nejkvalitnější. Ale přesně jsem tam vystihl podstatu focení portrétů a psal o tom čtivou a dobře pochopitelnou formou, takže se knížka líbila a docela dobře se prodávala. V dubnu 2014 jsem e-book rozšířil na dvojnásobek, přidal hodně nových tipů a rozeslal stávajícím zákazníkům zdarma.

Tyhle příjmy ale stejně nestačily. Přibývaly dluhy, až jsem v roce 2014 nebyl schopný už ani platit zdravotní a sociální pojištění. Něco málo jsem si sice ještě vydělal z reklamy, ale nemohlo mi to pokrýt mé výdaje. Když jsem dlužil už dvacet tisíc, řekl jsem si, že už s tím musím něco udělat.

Vedl sis nějakou evidenci, abys měl přehled, kolik vyděláš a utratíš?

Od začátku podnikání jsem si evidoval výdaje, později jsem si začal psát i příjmy. Když jsem to porovnal, úplně jsem se vyděsil. Výdaje jsem sice moc velké neměl, kromě nákupu fototechniky na samém začátku. Ale příjmy byly moc malé, takže mi nepokryly ani to nejnutnější. V momentě, kdy jsem si to začal sepisovat, viděl jsem černé na bílém výsledky v jednotlivých měsících, což mi pomohlo líp vidět, jak na tom jsem a kam se ubírám.

Co ti nakonec pomohlo se z dluhů dostat?

Našel jsem si brigádu na pár hodin denně. Bylo tam hodně volný režim, takže jsem měl dost času na focení.

Byla ta práce spojená s focením?

Bylo to úplně mimo. Chtěl jsem hlavně něco nenáročného, abych měl čas na focení. Nebyla to žádná odborná práce, jakou jsem dělal dříve. Instaloval jsem systémy na počítače a dělal další drobné práce okolo. Původně jsem to chtěl dělat jen dva měsíce, ale nakonec jsem zůstal deset měsíců.

Takže díky práci jsi se vyhrabal z nejhoršího?

Přesně tak. Hlavně psychicky se mi ulevilo. Najednou jsem měl na nákup nové techniky. Začal jsem pracovat na tom, abych vydělal více peněz z focení. Domluvil jsem si ateliér, a tak jsem měl více příležitostí. K tomu jsem si zařídil menší ateliér doma pro menší zakázky.

Zvládal jsi fotit, i když jsi chodil do práce?

Brigádu jsem měl na půl úvazku, takže jsem zvládal focení i po práci. Navíc jsem si mohl pracovní dobu přizpůsobit, když jsem potřeboval. Horší mi přijde, když sedíš doma a práci si rozložíš do celého dne, i když bys ji mohl udělat za kratší dobu. Když jsem byl na brigádě, zvládl jsem vlastně v kratší době udělat více.

2015-11-05-DSCF5219

Můžeš říci, kolik lidí týdně jsi asi fotil?

Přehled nemám, ale v té době jsem měl najednou po dlouhé době spoustu zakázek. Nakoplo mě to v podnikání. Koupil jsem další výbavu, pustil se do nových věcí a používal nové techniky. Mohl jsem začít fotit business portréty a zakázky pro firmy. Zjistil jsem, že je po těchto fotkách velká poptávka a jsou tam peníze. Změnil jsem tedy portfolio a hodně dělám fotky pro sociální sítě a životopisy.

A kolik hodin denně pracuješ dnes?

Moc to nerozlišuji, kdy pracuju a kdy ne. Mě baví to, co dělám, tak to těžko odděluju. Mívám v průměru tak dvě zakázky týdně, ale je to hodně proměnlivé.

Kdy je pro tebe hlavní sezóna?

To moc nedokážu říci, protože se mi změnila cílová skupina. Když jsem dělal fotky na památku, byly to vánoce a jaro. Firmy moc sezónu nemají, v průběhu roku se to tak moc nemění.

Dělal jsi nějakou propagaci?

Tady jsem hodně zužitkoval mou práci na Fototipech. U každého článku, který jsem psal, jsem uváděl jméno, kontakt a odkaz na mé stránky. Tak jsem snadno získal zpětné odkazy na můj web. Takže když přes Google dnes hledáš portrétního fotografa z Prahy, moje jméno je na předních místech.

Využil jsi někdy placenou reklamu?

Zkoušel jsem to pro propagaci focení, e-book i trička. Neměl jsem však dost peněz, abych mohl nějak více testovat účinnost jednotlivých reklam a ani by se mi to vzhledem k cenám nevyplatilo. Rád bych se k tomu ale v budoucnu vrátil.

Co přesně jsi zkoušel?

AdWords od Google a Sklik od Seznamu. O Facebooku jsem taky přemýšlel, ale nakonec jsem do toho nešel.

Uvažoval jsi někdy o focení pro fotobanky?

Zkoušel jsem to, ale uvědomil jsem si, že bych musel fotit komerčně zajímavá témata. Prodávají se jen některé věci a nemůžeš tam mít třeba žádnou značku a tak. To mě moc neláká. Chci se teď orientovat spíše na focení pro firmy, kdy budu fotit něco určitého, pro nějaký konkrétní účel a budu vědět, k čemu bude snímek sloužit. U fotobank bych musel něco vymyslet a doufat, že to někdo do budoucna třeba využije. Já mám ale raději cílené fotky, dělané na míru za jasným účelem.

Jaké jsou tvoje plány do příštího roku?

Rád bych si začal vydělávat tolik, aby mě to v pohodě uživilo. Některé měsíce jsou z hlediska příjmů v pohodě, jiné jsou slabší a musím mít rezervu. Zatím spíš přežívám a příjmy chci určitě zvýšit.

Chci vymyslet další projekt, který by mi přinesl pasivní příjmy. Momentálně je to prodej reklamy na Fototipech, trička a elektronická kniha o focení. Zatím si můj e-book koupilo okolo 400 lidí, prodej mi vynáší někdy až 2000 korun měsíčně.

Chci dosáhnout toho, aby mi takové pasivní příjmy pokryly ty nejnutnější výdaje. Také uvažuji zvýšení cen za focení. Chtěl bych méně zakázek, jen pár dní týdně, abych měl na každou zakázku víc času a mohl práci udělat pečlivě.

Baví tě focení, i když to nebyl tvůj původní záměr?

Baví, někdy víc, někdy míň. Když jsou lidi v pohodě, je to fajn. Když je někdo moc škrobený a za celé focení se neusměje, je to horší. Potkávám ale hodně zajímavé lidi, od kterých se dozvím mnoho nového.Dívka s ohněm

Koho nejraději fotíš? Pořád holky?

Už to takto nerozlišuju. Hlavní pro mě je, aby byl ten člověk v pohodě, abychom se u focení nasmáli, a vznikly z toho povedené snímky. Hodně mě baví poslouchat různé příběhy lidí, ať už o podnikání nebo o čemkoliv jiném. A nejlepší je pak vidět, že mají lidi z těch fotek sami radost. Focení mimo zakázky mám ale nejraději, protože tam mám úplnou volnost, co se týká témat a zpracování výsledných snímků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky
Sdílejte...