O hledání spokojenosti v práci a rozjezdu podnikání s Andreou Csirke

Andrea CsirkeS Andreou Csirke se znám už několik let. Sešly jsme se v neziskovce, kde jsme jako poradkyně pracovaly v projektech pro začínající podnikatele. Dnes je Andy na volné noze a jako kariérová poradkyně pomáhá lidem s hledáním spokojenosti v zaměstnání i v podnikání. Povídaly jsme si spolu o její práci, ale také jsem jí požádala o nějaké tipy pro váhavé začínající podnikatele i lidi, co hledají práci.

Jak bys jednoduše představila to, co děláš? Hodně lidí nechápe, co to vlastně kariérové poradenství je. Představují si nějaký návod na úspěch v práci, zatímco ty spíš kladeš důraz na spokojenost.

Určitě. Řekla bych, že kariérové poradenství v tom nejširším slova smyslu je hlavně o hledání štěstí v životě. Kariéra (jako práce a profese) a život jsou spojené nádoby a nejdou oddělit. I když přicházíš na kariérové poradenství, tak to není skoro nikdy jen o té kariéře. Jen menší část klientů přichází vyloženě kvůli napsání životopisu a motivačního dopisu. Většina jich hledá štěstí a spokojenost v životě.

Kdo nejčastěji vyhledává služby a co nejčastěji řešíte?

Zaměstnanci, kteří mají práci. V menší míře absolventi, maminky na rodičovské dovolené a lidé v předdůchodovém věku. A ti zaměstnanci nejčastěji přicházejí kvůli tomu, že nejsou spokojeni ve své práci a pociťují napětí.

Jak obvykle spolupráce probíhá?

Nejdřív se snažíme zjistit, co je jejich vize, kam směřují. Do toho se lidem nechce, dá to moc práce a času na přemýšlení. My však máme rádi rychlá řešení a rychlé odpovědi. Snažíme se na tom pracovat, ale hledání vize je běh na dlouhou trať. I když k vizi nedojdeme, většinou se to postupně vyjasňuje. Pak s klientem definujeme jeho očekávání od práce, co ho motivuje, co považuje za odměnu a ocenění. Přitom většinou narazíme na příčinu nespokojenosti v práci. Mluvíme i o vnitřních zdrojích klienta, o jeho silných stránkách. Mám zkušenost, že lidé nejsou zvyklí spojovat své silné stránky a záliby s prací v zaměstnaneckém vztahu. Většina lidí chodí do práce hlavně kvůli výdělku a své zájmy realizuje až v rámci volnočasových aktivit.

Jak dlouho obvykle s klienty spolupracuješ? Kolik máte schůzek?

Pokud jde jen o to, jak napsat atraktivní životopis a motivační dopis, stačí jen jedno setkání. U klientů, kteří vědí, jakou práci hledají, ale neumí se prodat, jde o více schůzek. Řešíme, jak oslovit firmy, jak se prezentovat, aby dávali sami sebe, byli zajímaví a jedineční. U lidí, kteří přicházejí s tím, že pociťují napětí a nespokojenost v práci, to trvá nejdéle. V průměru 5 až 7 schůzek. Klienti odcházejí s tím, že došli k nějakému mezníku, málokdy to však je nějaké finální řešení.

mapa
Andrea často používá při konzultacích s klienty myšlenkové mapy

Co bývá tím mezníkem? Podle referencí od tvých klientů bych tipovala nástup do nového zaměstnání…

Ano, může to být nástup do nové práce, ale ne vždycky to tak je. Jedna moje klientka měla problém v tom, že v práci nebyl využit její potenciál a často se nudila. Měla dost nápadů, ale neměla, jak je realizovat. Jinak však měla práci ráda a odejít nechtěla. Nakonec se rozhodla požádat v zaměstnání o menší úvazek a začít se realizovat jako dobrovolník v neziskovém sektoru. Všechno dohromady to pak bylo takové puzzle – v práci využila 60 % svého potenciálu a v neziskovce zbylých 40 %. Důležité je, že se znovu cítila spokojená.

Pracovala jsi často s lidmi, kteří chtěli začít podnikat. S čím za tebou nejčastěji přicházeli? S čím se potýkali?

Myslím, že většina lidí vidí podnikání jako složitou záležitost – spousta změn, spousta peněz. Doporučuji jim, začínat jednoduše a postupně. Když to nejde, zkusit jinou alternativu. Když máš práci, můžeš zkoušet různé možnosti a nemusíš tolik řešit peníze.

Ve své soukromé praxi jsem se nesetkala ani s jediným nezaměstnaným, který by chtěl podnikat. Ti jsou spíš v projektech neziskových organizací podporujících začínající podnikatele a podnikání berou jako záchranou vestu. Bůhví jestli je to dobrá motivace pro rozjezd podnikání. Mám zkušenost, že do toho ti lidé pak nedávají všechno, nejedou na sto procent. A když nejedou naplno, ani se jim to nepovede, jak by chtěli, nepřicházejí příjmy. Pak si říkají, že to nejde a nastupují do práce.

Mohla bys uvést nějaký konkrétní příklad, jak by takový pomalý začátek podnikání mohl vypadat? Jak “naporcovat slona”?

Třeba zrovna klientka, která si přála založit kavárnu jako sociální podnik. Ze začátku byla nadšená, ale čím více se do toho dostala, tím více byla nešťastná a zklamaná, že je její záměr obrovský, že to nezvládne.

Já myslím, že se do toho můžeš dostat. Začít v komunitě založením nějakého klubu, protože sociální kavárna je komunitní záležitost. Pozvat občas nějakého hosta, pustit film, networking, bavit se s hosty i mezi sebou. Aby si lidé zvykli, že každou první středu v měsíci něco děláš. Pak jim můžeš nabídnout i tu kávu a další občerstvení a chtít jen úhradu nákladů. Když pak otevřeš obyčejnou kavárnu, z hostů uděláš zákazníky. Nemusíš je hledat, protože už je máš. Nejdřív si třeba jen pronajmeš prostor na pár dní v měsíci, když otevřeš kavárnu, řekneš hostům, že tu už jsi každý den. Po nějaké době to rozvineš do zaměstnávání lidí.

Setkávala si se s tím, že by klienti řešili dilema, jestli podnikat nebo být zaměstnaný?

Je třeba rozlišit neziskové projekty a soukromou praxi. V těch projektech takto přemýšlela většina klientů. Ti, kteří přicházejí do soukromé praxe a přemýšlejí o podnikání, tomu jsou mnohem blíže. Většinou jsou připraveni zkusit to a jít na volnou nohu, jen jim něco chybí … Potřebují „nakopnout“, jak se někdy říká.

Bavily jsme se tu hodně o projektech. Podle toho co vím, tvoje cesta vedla právě přes tyto projekty k soukromé praxi.

Ano. Nejdřív jsem dělala poradkyni v projektech v neziskovém sektoru pro lidi, co chtěli začít podnikat nebo hledali práci. Byla to práce v zaměstnaneckém poměru. Když jsem předtím odcházela z korporátní sféry, věděla jsem jenom, že se chci postavit na vlastní nohy. Ale nevěděla jsem, co mám dělat a v jaké oblasti. Až se mi vlastně postupně v posledním zaměstnaneckém vztahu začalo formovat to, co chci dělat, co mě baví…

A to tě přivedlo ke kariérovému poradenství?

Ano, přesně tak. V poslední práci jsem pro sebe objevila kariérové poradenství. Najednou jsem věděla, že rozhodnutí rozjet vlastní podnikání jako kariérová poradkyně je přesně to, co jsem hledala. Začala jsem velmi postupně, měla jsem nějakou dobu neziskové projekty i vlastní praxi. Až teď jsem na volné noze, v nějakých projektech jsem sice pořád, ale už ne na zaměstnanecké bázi, ale jako externista.

Pracovala jsi s různými cílovými skupinami – ženy na rodičovské dovolené, nezaměstnaní, nespokojení zaměstnanci… Se kterou z těchto skupin bylo nejobtížnější dosáhnout nějakého pokroku?

Určitě u lidí v předdůchodovém věku. Mají více obav a nižší sebevědomí. Na tom potřebují hodně zapracovat ještě dříve, než dostanou jakékoliv informace o podnikání, marketingu aj. Také by pro ně byl vhodný mentoring. Podle mého názoru by byla taková podpora vhodná alespoň v prvním roce podnikání. Aby měli koho se zeptat, měli zpětnou vazbu, upozornění na rizika i podporu.

Jak se ti dařilo motivovat dlouhodobě nezaměstnané k návratu do práce? Co jim pomáhalo, co fungovalo?

(zamyšlení) U dlouhodobě nezaměstnaných? Dlouho mluvit o životě a neskočit hned k práci. Protože právě v tom životě jsou schované důvody, proč nemají práci. O to jsem se vždycky snažila, pokud to bylo možné. Hlavně muži si často přicházeli jen pro informace a neměli zájem se dívat jinam.

Jak se díváš na různé semináře a poradenství, kde většinou personalisté učí uchazeče psát “životopis, který je prodá” nebo říkat „to, co chce zaměstnavatel slyšet u pohovoru”?

Myslím, že personalisté se dívají na uchazeče spíš z pohledu zaměstnavatele. Takže nabízejí službu, jak se zalíbit tomu druhému. Chtějí naučit uchazeče o práci přemýšlet jako zaměstnavatel a podle toho psát životopis, motivační dopis a odpovídat na otázky u pohovoru.

Já říkám: zapomeňte, co chce zaměstnavatel, stejně nemusíte mít pravdu, protože každý zaměstnavatel je jiný. Důležité je, jací jste vy, je to jen vaše vizitka, napište si to podle sebe. A když to budete zkoušet “prodat”, už nebudete odpovídat na každý inzerát. Pište jenom těm, kteří vás zaujmou. Když oslovíte firmu, která se vám líbí, je velká pravděpodobnost, že ten váš jedinečný životopis zaujme druhou stranu. I když jste se ještě nepotkali, už tam funguje nějaká chemie.

Takže ty vycházíš spíš z lidí než z požadavků firem. Doporučuješ najít si takovou firmu, která mi bude vyhovovat, a pak zjistit, jestli já vyhovuji jí.

To je první krok. Najít si tu firmu, která mně bude vyhovovat. Bude se mi líbit její filosofie, jak přistupuje k zákazníkům nebo k zaměstnancům. Má zajímavý web, zajímavou facebookovou stránku, líbí se mi třeba medailonky členů týmu. Oslovuje mě to, co dělají a jak pracují. Tady si najdu bod, který se mi líbí. A právě na tento bod se odkážu ve svém motivačním dopisu. Můžu pak napsat můj vlastní jedinečný životopis a motivační dopis. A právě ta jedinečnost oslovuje. Už to nebude takový tuctový životopis podle nějaké šablony.

Co považuješ za největší pokrok u svých klientů? Kde se podařilo udělat nějaký významný krok, velkou životní změnu?

Každý klient má za sebou velký kus práce. Pokud bych přece jen měla někoho jmenovat, tak asi jednoho klienta, který se považoval za starého a nemocného člověka. Měl pocit, že je k nepoužití a chtěl už jen zbytek života nějak přežít. Jeho osobní vítězství bylo, když pochopil, že to tak být nemusí a může mít ještě práci, která ho bude bavit. Tu práci si opravdu našel a je tam spokojený.

A co považuješ za největší úspěch ve svém podnikání?

Úspěch je, že jsem se rozhodla a odešla z jistoty v zaměstnání. Poprvé, když jsem měla ještě zaměstnání na částečný úvazek, a teď podruhé, když už žádný úvazek nemám. Jinak je z mého pohledu nejdůležitější nalezení vnitřního klidu. Ráda bych, aby se ty okamžiky, kdy jsem sama sebou, cítím se v pohodě a nic nehledám, objevovaly čím dál tím víc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto HTML značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>