O tom diskutovala Miriam Vránová ze Spiralis s novinářkou Silvií Lauder na zahájení skvělého projektu Leadership Academie pro muže a ženy v čele neziskovek a prospěšných projektů.

Veřejné diskuse spíš než panel, můžeme nazvat manel, protože v nich ženy zcela chybí nebo je jich málo. Podobně je tomu mezi komentátorkami, zatímco mezi redaktorkami už najdeme žen více.

Proč je to problém a kde jsou příčiny?

Podle Silvie nejsou ženská témata, ale specificky ženská zkušenost. Když ženy z diskusí vynecháme, tak jejich zkušenost a pohled na věc chybí. Hlavní příčinou přitom nejsou šovinisté, kteří by ženám bránili se do diskusí zapojit. V čem tedy?

Sehnat ženy do debat je těžší

V některých oborech je poměr mužů a žen nevyvážený (př. 80 % ku 20 %). Expertky jsou pak pod zvýšeným tlakem, aby někam chodily, ženy jsou navíc posuzovány přísněji než muži:

Co s tím: Když nemůžete jít, doporučte jinou ženu místo sebe.

Ženy se necítí kvalifikovány na to, aby se k něčemu vyjadřovaly

Subjektivní pocit mužů ohledně vlastních kompetencí či připravenosti mluvit je jiný než u žen. Projevuje se to například ve výběrových řízeních do zaměstnání, kde se podle jedné studie muži hlásí na pozice když splňují 60 % požadavků, ženy až když splňují více než 90 % požadavků.

Co s tím: Připravte se.

Ženy se nemohou zúčastnit z časových důvodů

Ženy se často nemohou zapojit proto, že jsou vytížené péči o rodinu. V Česku jsou ženy hlavními pečovatelkami o děti, nemocné i starší členy rodiny. Muži na rodičovské dovolené jsou spíše výjimkou. U občasné péče o blízké je sice poměr mužů a žen vyrovnaný, ale celodenní náročnou péči zajišťují z 80 % opět ženy.

Co s tím: můj soukromý tip: zapojte do péče další členy rodiny, vytvořte si podpůrnou síť kamarádů a známých nebo si zaplaťte pomoc, pokud si to můžete dovolit. Rozhodně stojí za to si zjistit, na jakou pomoc a podporu máte nárok od státu.

Jak se můžeme připravit?

Dobrá příprava na veřejné vystoupení podle Silvie spočívá jednak v bezprostřední přípravě před samotným vystoupením, jednak v dlouhodobém tréninku. Učení dělá mistra a musíme se smířit s tím, že první pokusy mívají šílené výsledky.

Co dělat během rozhovoru?

Připravit se na hloupé otázky ohledně věcí, na které jsem už odpovídaly jinde (př. Jak vaše organizace vznikla?).
Mluvit jasně a stručně.
Mluvit s jistotou, nepochybovat o sobě a neomlouvat se.
Když nás moderátor vede pryč od toho, co potřebujeme říct, tak se obloukem vrátit k našemu tématu (př. krátká odpověď + tohle je důležité, ale pořád si myslím že…..).
Nebát se vyvracet nepravdy, nemlčet, protože jinak si publikum může myslet že nepravdivá informace je pravdivá.

Je dobré si uvědomit, že různá média mají různá očekávání a nároky. Zatímco například v Blesku uspěje hluboký lidský příběh jedné rodiny v obtížné situaci s fotkami a detaily, v Respektu se zaměřují na makro i mikroúroveň, proč to má lidi zajímat i otázky na systém. K tomu využívají nejen příběhy, ale také různá čísla a statistiky.

Co po rozhovoru?

Ženy jsou jinak posuzovány, než muži, a to i v rovině reakcí na vystoupení. Lidé, kteří se vyjadřují ke kontroverzním tématům, se stávají terčem útoků. Průzkumy bohužel ukázaly, že 8 z 10 napadaných novinářů jsou ženy. V jejich případě mívají útoky navíc osobnější rovinu, je napadán jejich vzhled a útoky častěji mívají sexuální podtext.

Jak můžeme na útoky a hnusné reakce reagovat?

Silvie doporučuje nekrmit troly, nediskutovat s nimi, případně nenávistné komentáře mazat. Důležitá je také duševní hygiena, jejíž součástí je nedívat se zpětně na vlastní vystoupení a také nečíst reakce.

Je tě všude vidět…. Máš to zapotřebí….

…. a další podobné reakce můžeme slyšet od našich blízkých přátel, rodiny či kolegů. Bývají pro nás často ještě více zraňující, než hejty od cizích lidí, vnímáme je jako zradu a nedostatek podpory. Co je jejich příčinou?

Nejsme zvyklí na ženy ve veřejném prostoru. Když se objeví a jsou slyšet, tak si toho všichni hned všimnou.
Neodpouští se u nás otevřené kariérní ambice žen.
Kulturní zdroje jsou v nás hluboko zakořeněné, neuvědomujeme si, že se na základě nich rozhodujeme.

Proč se nevzdávat?

Abychom dosáhli našeho cíle – informovat veřejnost nebo třeba změnit legislativu.

Aby trolové nevyhráli.

Když to vzdáme, nezazní náš hlas.

Chcete se o tématu více dozvědět?

Lucie Václavková

Jsem kariérová lektorka a poradkyně. Pomohu vám najít nebo vytvořit práci, která s vámi bude ladit.

Proč je málo žen ve veřejném prostoru a jak to změnit?