Proč je málo žen ve veřejném prostoru a jak to změnit?

O tom diskutovala Miriam Vránová ze Spiralis s novinářkou Silvií Lauder na zahájení skvělého projektu Leadership Academie pro muže a ženy v čele neziskovek a prospěšných projektů.

Veřejné diskuse spíš než panel, můžeme nazvat manel, protože v nich ženy zcela chybí nebo je jich málo. Podobně je tomu mezi komentátorkami, zatímco mezi redaktorkami už najdeme žen více.

Proč je to problém a kde jsou příčiny?

Podle Silvie nejsou ženská témata, ale specificky ženská zkušenost. Když ženy z diskusí vynecháme, tak jejich zkušenost a pohled na věc chybí. Hlavní příčinou přitom nejsou šovinisté, kteří by ženám bránili se do diskusí zapojit. V čem tedy?

Sehnat ženy do debat je těžší

V některých oborech je poměr mužů a žen nevyvážený (př. 80 % ku 20 %). Expertky jsou pak pod zvýšeným tlakem, aby někam chodily, ženy jsou navíc posuzovány přísněji než muži:

Co s tím: Když nemůžete jít, doporučte jinou ženu místo sebe.

Ženy se necítí kvalifikovány na to, aby se k něčemu vyjadřovaly

Subjektivní pocit mužů ohledně vlastních kompetencí či připravenosti mluvit je jiný než u žen. Projevuje se to například ve výběrových řízeních do zaměstnání, kde se podle jedné studie muži hlásí na pozice když splňují 60 % požadavků, ženy až když splňují více než 90 % požadavků.

Co s tím: Připravte se.

Ženy se nemohou zúčastnit z časových důvodů

Ženy se často nemohou zapojit proto, že jsou vytížené péči o rodinu. V Česku jsou ženy hlavními pečovatelkami o děti, nemocné i starší členy rodiny. Muži na rodičovské dovolené jsou spíše výjimkou. U občasné péče o blízké je sice poměr mužů a žen vyrovnaný, ale celodenní náročnou péči zajišťují z 80 % opět ženy.

Co s tím: můj soukromý tip: zapojte do péče další členy rodiny, vytvořte si podpůrnou síť kamarádů a známých nebo si zaplaťte pomoc, pokud si to můžete dovolit. Rozhodně stojí za to si zjistit, na jakou pomoc a podporu máte nárok od státu.

Jak se můžeme připravit?

Dobrá příprava na veřejné vystoupení podle Silvie spočívá jednak v bezprostřední přípravě před samotným vystoupením, jednak v dlouhodobém tréninku. Učení dělá mistra a musíme se smířit s tím, že první pokusy mívají šílené výsledky.

Co dělat během rozhovoru?

  • Připravit se na hloupé otázky ohledně věcí, na které jsem už odpovídaly jinde (př. Jak vaše organizace vznikla?).
  • Mluvit jasně a stručně.
  • Mluvit s jistotou, nepochybovat o sobě a neomlouvat se.
  • Když nás moderátor vede pryč od toho, co potřebujeme říct, tak se obloukem vrátit k našemu tématu (př. krátká odpověď + tohle je důležité, ale pořád si myslím že…..).
  • Nebát se vyvracet nepravdy, nemlčet, protože jinak si publikum může myslet že nepravdivá informace je pravdivá.

Je dobré si uvědomit, že různá média mají různá očekávání a nároky. Zatímco například v Blesku uspěje hluboký lidský příběh jedné rodiny v obtížné situaci s fotkami a detaily, v Respektu se zaměřují na makro i mikroúroveň, proč to má lidi zajímat i otázky na systém. K tomu využívají nejen příběhy, ale také různá čísla a statistiky.

Co po rozhovoru?

Ženy jsou jinak posuzovány, než muži, a to i v rovině reakcí na vystoupení. Lidé, kteří se vyjadřují ke kontroverzním tématům, se stávají terčem útoků. Průzkumy bohužel ukázaly, že 8 z 10 napadaných novinářů jsou ženy. V jejich případě mívají útoky navíc osobnější rovinu, je napadán jejich vzhled a útoky častěji mívají sexuální podtext.

Jak můžeme na útoky a hnusné reakce reagovat?

Silvie doporučuje nekrmit troly, nediskutovat s nimi, případně nenávistné komentáře mazat. Důležitá je také duševní  hygiena, jejíž součástí je nedívat se zpětně na vlastní vystoupení a také nečíst reakce.

Je tě všude vidět…. Máš to zapotřebí….

…. a další podobné reakce můžeme slyšet od našich blízkých přátel, rodiny či kolegů. Bývají pro nás často ještě více zraňující, než hejty od cizích lidí, vnímáme je jako zradu a nedostatek podpory. Co je jejich příčinou?

  • Nejsme zvyklí na ženy ve veřejném prostoru. Když se objeví a jsou slyšet, tak si toho všichni hned všimnou.
    Neodpouští se u nás otevřené kariérní ambice žen.
    Kulturní zdroje jsou v nás hluboko zakořeněné, neuvědomujeme si, že se na základě nich rozhodujeme.

Proč se nevzdávat?

Abychom dosáhli našeho cíle – informovat veřejnost nebo třeba změnit legislativu.

Aby trolové nevyhráli.

Když to vzdáme, nezazní náš hlas.

Chcete se o tématu více dozvědět?

Jsem kariérová lektorka a poradkyně. Pomohu vám najít nebo vytvořit práci, která s vámi bude ladit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky
Sdílejte...