Štítek: profesní směr

Zaujal mě vynikající rozhovor Lucie Výborné s profesorem kybernetiky ČVUT Michaelem Šebkem (díky Monika Ptáčníková za tip), ve kterém zaznělo: „Školy by měly děti připravovat na budoucnost. Je jedno, co dnes potřebují firmy a společnost. Děti budou žít v budoucnosti a na tu je třeba se připravit.“

Co zaznělo?

• o budoucnosti toho moc nevíme, připravovat se musíme na nejistou budoucnost, která se bude měnit,
• potřebujeme rozvíjet skilly, které se hodí v každé budoucnosti,
• nebudeme mít jen jedno povolání za život, pokud ještě nějaké budeme mít,
• robotizací je ohrožená především střední třída (už dnes),
• budeme spíš bojovat s nudou, než s chudobou,
• jaká jsou ohrožená povolání,
• v zahraničí se školy mění (př. ve Finsku probíhají změny cca každých 20 let), u nás je to stále stejné – školy dělají to, co chce společnost,
• nastává věk generalistů – když nevím, co je v budoucnu potřeba, tak nemá smysl být specialistou + stroje nás ve specializaci předhánějí už dnes,
• německé odbory se připravují na to, co se stane s pracovním trhem.

Inspirace a odkazy k tomuto tématu:

• Vezmou vám roboti práci?
• hnutí Making – kutilství 21. století, rozvíjení tvořivosti a kreativity
• Robosoutěž pro školáky ZŠ i SŠ – děti konstruují roboty z lega podle předem daného zadání,

Můžeme se inspirovat finským školstvím, kde se nemluví o reformě školství, ale o reformě společnosti, principy:

• každé dítě je nadané, je na učiteli, aby jeho nadání rozvíjel,
• učitelé musí být i nejchytřejší lidé ve společnosti (přijímá se jen cca 10 % přihlášených uchazečů)
• dítě nemá problém, problém má učitel,
• je na vládě, aby nejchytřejší lidí chtěli být učiteli (motivace, zaplatit),
• dítě má chodit do nejbližší školy, je na vládě, aby zajistila srovnatelnou kvalitu škol,
• škola učí děti převzít zodpovědnost za vlastním vzděláním.

Naproti tomu podle prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého by se mělo školství přizpůsobit potřebám podnikatelů/zaměstnavatelů. Podle něj si podnikatelé stěžují hlavně na nedostatek některých řemeslníků, spoustu dětí chce být prý cukrářem nebo kadeřníkem, ale už ne pokrývačem.

Tomáš Feřtek pak v Respektu v reakci na Vladimíra Dlouhého napsal:

• vzdělávací systém se požadavkům průmyslu a podnikatelů už dávno přizpůsobil – to je jedna z jeho hlavních charakteristik a nejspíš je to i jedna z příčin jeho problematických výkonů,
• ministerstvo školství více řemeslníků nezajistí, protože na pracovním trhu ubývají každý rok desítky tisíc lidí ročně (v r. 2007 měl populační ročník osmnáctiletých 140 000 lidí, v r. 2017 to bylo 100 000 lidí)

„Můžeme bavit o tom, co dělat, aby ze škol vycházeli kompetentnější absolventi. Aby vyučení neutíkali do jiných oborů, aby na učiliště nešli jen proto, že na ně nic jiného nezbylo, aby se na základce dalo dosáhnout uznání nejen jedničkou z matiky a angličtiny, ale třeba i z dílen. To všechno je debata na místě. Ale důvod, proč podnikatelé, které zastupuje pan Dlouhý, nemají lidi, je ten nejjednodušší možný. Ti lidé se prostě nenarodili.“