Open post

Proč je málo žen ve veřejném prostoru a jak to změnit?

O tom diskutovala Miriam Vránová ze Spiralis s novinářkou Silvií Lauder na zahájení skvělého projektu Leadership Academie pro muže a ženy v čele neziskovek a prospěšných projektů.

„Proč je málo žen ve veřejném prostoru a jak to změnit?“Pokračování článku

Open post

Mají školy připravovat děti na budoucnost nebo se přizpůsobit požadavkům podnikatelů?

Zaujal mě vynikající rozhovor Lucie Výborné s profesorem kybernetiky ČVUT Michaelem Šebkem (díky Monika Ptáčníková za tip), ve kterém zaznělo: „Školy by měly děti připravovat na budoucnost. Je jedno, co dnes potřebují firmy a společnost. Děti budou žít v budoucnosti a na tu je třeba se připravit.“

Co zaznělo?

  • o budoucnosti toho moc nevíme, připravovat se musíme na nejistou budoucnost, která se bude měnit,
  • potřebujeme rozvíjet skilly, které se hodí v každé budoucnosti,
  • nebudeme mít jen jedno povolání za život, pokud ještě nějaké budeme mít,
  • robotizací je ohrožená především střední třída (už dnes),
  • budeme spíš bojovat s nudou, než s chudobou,
  • jaká jsou ohrožená povolání,
  • v zahraničí se školy mění (př. ve Finsku probíhají změny cca každých 20 let), u nás je to stále stejné – školy dělají to, co chce společnost,
  • nastává věk generalistů – když nevím, co je v budoucnu potřeba, tak nemá smysl být specialistou + stroje nás ve specializaci předhánějí už dnes,
  • německé odbory se připravují na to, co se stane s pracovním trhem.

Inspirace a odkazy k tomuto tématu:

Můžeme se inspirovat finským školstvím, kde se nemluví o reformě školství, ale o reformě společnosti, principy:

  • každé dítě je nadané, je na učiteli, aby jeho nadání rozvíjel,
  • učitelé musí být i nejchytřejší lidé ve společnosti (přijímá se jen cca 10 % přihlášených uchazečů)
  • dítě nemá problém, problém má učitel,
  • je na vládě, aby nejchytřejší lidí chtěli být učiteli (motivace, zaplatit),
  • dítě má chodit do nejbližší školy, je na vládě, aby zajistila srovnatelnou kvalitu škol,
  • škola učí děti převzít zodpovědnost za vlastním vzděláním.

Naproti tomu podle prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého by se mělo školství přizpůsobit potřebám podnikatelů/zaměstnavatelů. Podle něj si podnikatelé stěžují hlavně na nedostatek některých řemeslníků, spoustu dětí chce být prý cukrářem nebo kadeřníkem, ale už ne pokrývačem.

Tomáš Feřtek pak v Respektu v reakci na Vladimíra Dlouhého napsal:

  • vzdělávací systém se požadavkům průmyslu a podnikatelů už dávno přizpůsobil – to je jedna z jeho hlavních charakteristik a nejspíš je to i jedna z příčin jeho problematických výkonů,
  • ministerstvo školství více řemeslníků nezajistí, protože na pracovním trhu ubývají každý rok desítky tisíc lidí ročně (v r. 2007 měl populační ročník osmnáctiletých 140 000 lidí, v r. 2017 to bylo 100 000 lidí)

„Můžeme bavit o tom, co dělat, aby ze škol vycházeli kompetentnější absolventi. Aby vyučení neutíkali do jiných oborů, aby na učiliště nešli jen proto, že na ně nic jiného nezbylo, aby se na základce dalo dosáhnout uznání nejen jedničkou z matiky a angličtiny, ale třeba i z dílen. To všechno je debata na místě. Ale důvod, proč podnikatelé, které zastupuje pan Dlouhý, nemají lidi, je ten nejjednodušší možný. Ti lidé se prostě nenarodili.“

Open post

Jak na více štěstí v životě a v práci

V podvečer mezinárodního dne štěstí jsem zavítala na minikonferenci Večer plný štěstí , kterou pořádala partička okolo iniciativy Happienes at work.  Těšila jsem se na skvělé řečníky, které na dálku  obdivuji a taky na tipy, jak přinést více šťastných okamžiků do všedních dní. A víte co? Štěstí se dostavilo, usmívám se i teď, když píšu tento článek.„Jak na více štěstí v životě a v práci“Pokračování článku

Open post

Pracující matky nemusí být šťastnější

„Ženy, které pracují, nejsou v průměru šťastnější nebo spokojenější než ženy, které jsou s dětmi v tomto věku doma. Samozřejmě, jde o průměrná čísla. Zajímavé přitom je, že nastavení sociálního systému nemá na celkovou zaměstnanost žádný vliv.“ říká socioložka Dana Hamplová.

„Pracující matky nemusí být šťastnější“Pokračování článku

Open post

Manželské etudy ukazují, jak se žije ženám v Česku

Sledovali jste dokument Manželské etudy? Helena Třeštíková sledovala a provázela 35 let 6 obyčejných rodin, které náhodně potkala na matrice. Původním cílem prý bylo sledovat mladá manželství a co je ovlivňuje, protože v 80 letech byla vysoká rozvodovost. Pro mě to byl většinou dost smutný pohled, zůstaly spolu jen dva páry a ženy nedopadly zrovna nejlíp.

Například Ivana a Pavel se rozešli po dlouholetém manželství a Ivana měla dost velké problémy se po letech doma postavit na vlastní nohy. Už od začátku mi přišlo zvláštní, že zatímco Pavel hrál fotbal, divadlo a věnoval se svým zájmům, jeho žena svůj veškerý čas dávala jen jemu, domácnosti a dětem. Bohužel se později ukázalo, že to nebyla úplně nejlepší strategie. Také v dalších dílech měly ženy po rozvodu velké existenční potíže.

Přijde mi to dost povědomé, žena na druhé koleji, vidím to okolo sebe hodně často. A ty konce taky.

 

Skočit na začátek stránky
Sdílejte...